Důležité oblasti z hlediska hygieny pitné vody v nemocnicích - inteligentní řešení výzev část 1

Výzva č. 1: Ruční sprchy v jiném než domácím prostředí dle normy DIN 1988-100 

„Za tímto trochu kostrbatým pojmem se skrývá pravděpodobně nejčastější rozdíl mezi předpisy a praxí v oblasti sanity-topení-klimatizace“, zdůrazňuje dr. Peter Arens. Dle normy DIN 1988-100, tabulka 1, řádek 47 (obr. 1) nejsou ruční sprchy přímo napojené na rozvody pitné vody v „jiném než domácím prostředí“ - jako jsou například nemocnice - povoleny. Smějí být napojeny na rozvody pitné vody pouze volným výtokem typu AA, AB nebo AD resp. přerušovačem potrubí typu DC, tedy pouze nepřímo. „Autor normy se obává, že se sprchová hadice může dostat při užívání nebo při čištění ve sprše nebo ve vaně pod maximální výšku vzdutí vody. Pokud by došlo v systému k podtlaku, tak by se kontaminovaná voda ze sprchy/vany (nejvýše kategorie 5 dle normy DIN EN 1717) dostala nasátím přes sprchovou hadici do rozvodů pitné vody. Proti tomuto jevu nepomohou běžné zpětné klapky, ale pouze některé z uvedených bezpečnostních zařízení, uvádí dr. Peter Arens. Existuje nějaký alternativní způsob, jak je možné tato cenově náročná bezpečnostní zařízení obejít? „Ano“, říká náš odborník. 

Dosáhnout cílů ochrany bez bezpečnostních zařízení

Jednoduché opatření, které neohrozí cíle ochrany je výběr takové sprchové hadice, která bude dostatečně krátká, aby se její sprchová hlavice dostala při zavěšení ve svislé poloze max. 20 mm nad max. okraj vody ve vaně (obr. 2, písmeno „H“). V nemocnicích to však může vést k problémům, protože ošetřující personál nechce většinou podobné krátké hadice akceptovat, protože neumožňují provádění náročné péče o pacienty. K instalaci běžných délek hadic 160 cm, je tedy třeba jiná technologie. Zde se připojí sprchová hadice ve výšce nejméně 162 cm nad max. okraj vody ve vaně. 

„U podomítkových armatur by se vedení položilo pouhých cca 52 cm směrem nahoru (výška sprchové armatury: 120 cm, výška okraje vody ve sprchovací vaně: 10 cm) a opatřilo se připojovacím úhelníkem, který by sprchovou hadici připojil. Analogicky by se postupovalo také u nástěnných armatur, které existují také s vývodem nahoru vč. potrubí (srov. obr. 2, pís. A) - např. z řady VITUS výrobce SCHELL. Tak je možné dosáhnout, aby tímto způsobem připojené ruční sprchy splňovaly požadavky norem DIN EN 1717 a DIN 1988-100, aniž by bylo nutné instalovat drahá bezpečnostní zařízení nebo nedodržovat cíle dané normy“, vysvětluje dr. Peter Arens. Tento způsob instalace má v běžném nemocničním provozu další výhodu: „Takto připojené sprchovací hadice nemohou spadnout během sprchování na nohu pacienta a způsobit mu silné bolesti či dokonce zlomení nártu“, doplňuje dr. Peter Arens. 

Výzva č. 3: Umyvadla bez přepadů a sifonových uzávěrů

V pečovatelských zařízeních mají být dle směrnice RKI instalovány pouze umyvadla bez přepadů. Proud vody by neměl směřovat přímo do otevřeného sifonu. Dr. Peter Arens nám vysvětlil hygienické důvody těchto opatření: „Přepady jsou z hygienického hlediska postrachem - černé povlaky skládající se z hub a mikroorganismů, které na nich ulpívají, nelze při každodenním čištění téměř odstranit.“ Pokud zde přepad není, nesmí být uzavíratelný ani odtok, aby nemohlo docházet k přetečení. I zde existují určité hygienické výzvy: „Na tyto otevřené odtoky nesmí v žádném případě dopadat proud vody. V opačném případě může dojít ke zvíření bakterií ze sifonu, které se následně mohou dostat na ruce uživatelů, varuje dr. Peter Arens. Je také doloženo, že tyto bakterie se mohou „vyškrabat“ až přes regulátor proudu dokonce i do rozvodů pitné vody, pokud není zajištěn jejich správný provoz. Přitom je řešení zcela jednoduché. „Pokud chceme dosáhnout cíle ochrany ‚Do otevřeného sifonu nesmí dopadat proud vody’ a pokud chceme jednoduše změnit bod dopadu, stačí často změna regulátoru proudu nebo - což je trochu dražší - změna jiné délky výtoku (obr. 3)“. Společnost SCHELL nabízí kromě regulátorů proudu také umyvadlové armatury s různými délkami výtoků, jako jsou stěnové armatury VITUS a v různých velikostech, jako například typ XERIS E-T. 

Zajištění optimalizačních opatření

Tyto tři příklady ukazují, jak detailně je třeba v nemocnicích posuzovat téma hygiena pitné vody. Nabízejí však také cennou nápovědu: „Poznatky z lékařských zařízení umožňují najít přesná hygienická optimalizační opatření a tato pak využít stejným způsobem také u jiných budov veřejného sektoru. Jak nám ukazují příklady bezdotykových armatur umyvadel a WC, jsou nezbytné technologie k dispozici“, uzavírá dr. Peter Arens. Rovněž v nemocnicích platí: Méně je někdy více. „Příklad ‚vyprazdňování hadic’ ukazuje, že z hygienických důvodů může být někdy lepší, určitý díl raději nepoužít než ho instalovat.“